Stella dorazila domů.

Už je to tak, tatínek s maminkou se v úterý obětovali a pořídili mi foťák. Nikon D3000. Svůj slib jsem slíbila, vyznamenání jsem po třech letech měla. Dokonce i jedničku z těláku! Muhaha.

Zatím se se Stellou učím, můžete se podívat na prvních šest použitelných fotek tady. Budu moc ráda, když mi tam necháte nějaký komentář! :)
Jinak 16.8. se chystám na fotokurz do Brna. :) Snad mi to v něčem pomůže.
Nechci dělat reklamu, ale určitě se na ty fotky podívejte! ;)

Sex and the city 2

Tak. Už ani já nezaostávám a zašla jsem si do kina s kamarádkou na Sex ve městě. Popravdě musím říct, že zas taková palba to nebyla, znám lepší filmy, ovšem jako oddechovka? Proč ne! :)
Pro mě nejlepší část byla, když všechny zpívaly karaoke. Tu písničku jsem si zamilovala a momentálně mě ráno budí a mám ji na vyzvánění v telefonu. :)

Dunno.

Nevím, co si mám myslet.
Asi to miluju.





SHE'S A MONSTER!

Konec školního roku je konečně tady.

Už jen chvilku, vydržte!
Konečně snad po letech budu mít na vysvědčení "prospěla s vyznamenáním". Což znamená, že nakonec bych opravdu mohla dostat zrcadlovku, uáá! *slint*

A proto se ptám, máte nějaký tip a zkušenosti? :)

V rozumné cenové kategorii, přirozeně. :)

Vzpomínka na Chorvatsko, Baška vodu a západy slunce.

Mohli jste už poznat, že na západy slunce jsem přímo úchyl - každý večer sedím a dívám se z okna, přičemž dojatě pozoruju zapadající slunce a doufám v lepší zítřky.
Vzpomněla jsem si na dovolenou v Chorvatsku... A řekla jsem si, že hned bych se tam vrátila.
Vstřícní lidé, vtipní! lidé a hlavně... moře! V tomhle vedru by se to i hodilo. ;)

A co vy? Jaká je vaše nejlepší dovolená? :)

Příjemné odpoledne

Po pár měsících, .. letech?!, jsem se dostala ven. 

Kamarádka mě vytáhla s tím, že už se nemůže dívat na to, jak se jen šrotím do školy a jsem věčně doma. Moc jsem tedy neprotestovala, až na to, že bych měla jet já za ní. Chce ona se mnou ven, tak ať přijede k nám, do naší malé vesničky.

Strávily jsme spolu asi tři hodinky, během kterých jsme stihly nafotit opravdu plno skvělých fotek (ano, povětšinou jsem stála modelem já), dělaly kraviny (po deseti letech jsem udělala most a chabý pokus o stojku) a zašly si na zákusek a colu.

Bylo to moc fajn.

Mějte se pěkně!

Prosluněná alie :)

První letošní!

Vzpomínky na Chorvatsko.

Poté vzpomínky na léto.

Přesněji konec léta...

Hned bych to vrátila a neváhala ani minutu.

Chutnal výborně.

alergií obtěžována

alie

Zvláštní události posledních dnů.

Stalo se vám někdy, že by vaši známí uráželi vám blízké lidi, popřípadě někoho, koho milujete?
Mně ano. Věděla jsem, že ho nemají rády. Proto, že na jejich "styl" se chová moc dospěle. Možná jim jaksi nedošlo, že to spíš ony se chovají jako polenem praštěné puberťačky. Jasně, taky jsem byla taková...
Změnil mě.
Naštěstí.

A tak jsem přišla o dvě "kamarádky" navážející se do mého vzhledu, mé povahy, smějící se tomu, že jsem citlivý člověk a že neumím počítat příklady z matiky. Jaká smůla... :)

Možná vám to bude znít příliš chladnokrevně, necitlivě. Obzvláště ode mě.
Nějak jsem konečně, po nekonečně dlouhé době, procitla.
Uvědomila jsem si, že tu jsou jiní lidé, kteří mě celých pět let měli rádi, pomáhali mi... A já to nedokázala ocenit. Protože jsem byla zaslepená tím, jak skvělé ty dvě jsou a jak kamarádsky se ke mně chovají.

No, vylila jsem si srdce...

 Mějte se! :)

S tatínkem na horách :-*

Nastalo období nejkrásnějších západů slunce, nebo se mi to jen zdá?

Včera jsem opět byla naprosto unešena západem slunce.

... další

Snažila jsem se přečíst kus Villona.






Vymyslela si tetování, jaké bych chtěla.






Koupila si od Avonu podle přítele naprosto otřesný lak na nehty. Mně se líbí! Mám ráda cukrárny. :P






A vytáhla na ten nádherný západ tátovu starou zrcadlovku na kinofilm.





Mějte se :)

O:)

Možná jsem otravná a naivní v tom, že tady vůbec někdo chodí - ale mohli byste dát tady té http://apps.facebook.com/falsies/?dg-by=pocet&cid=263&do=dg-order&presenter=Detail&ref=mf slečně svůj hlas? O:)

Moc prosíme... Na ty Black Eyed Peas prostě chceme!

Šokující?

Jo, možná jsem na to přišla pozdě. Je to přeci jen rok 2009.

Krev, Stefeni..?!

Jinak zpěv naprosto bezchybný.
Vlastně i ta scéna. Ale připadá mi, že poslední dobou už to prostě světoznámá Lady Gaga přehání. Mohla by ubrat... Na můj styl. ;)

Co myslíte?

Shrnutí posledních pár dnů...

 Trpím. Je to hrozné! Přišlo jaro, víte. A jaro = alergie. A alergie = zarudlé oči, tuny kapesníků v koši (když se trefím) a plno krémů a prášků. Vypadám hrozně, cítím se hrozně. No neberte takový pocit ! :D
Ale ať nejsem tak pesimistická a věčně-si-stěžující, mám i pár dobrých zpráv. ;)
Radost mi včera udělala návštěva kadeřnictví. Šla jsem celkově nerozhodnutá, jediné, čím jsem si byla jistá, bylo prostříhání (hodně!) a přeliv. Slečna kadeřnice mi tedy poradila nechání mé délky (po lopatky) a přeliv o stupeň tmavší, než jaký mám.
Neřeknu vám jaký.
Nepamatuju si to. :D
Jediné, s čím jsem měla problém, bylo samozřejmě umývání hlavy. Vždycky se modlím, ať už to skončí, protože mě tak neskutečně bolí za krkem, že když už to teda skončí, mám krk tak ztuhlý, že už tu hlavu ani nezvednu. A na závěr jsem si dovolila takovej malej úlet... O:) Bavila jsem se s Verčou (ta kadeřnice, známe se z hudebky) o podbarveném červeném pramenu... Říkala, že spíš, než podbarvit, tak umělý pramen. Tak mám umělý pramen rudé v tmavě hnědých vlasech. :D Ale vypadá to dobře a nejde nic poznat.

Fotky vypadají značně neesteticky a debilně. ;)

alie

P.S.: Tak jsem se dozvěděla, že mám zánět spojivek.
P.S.2: Do školy musím.
P.S.3: Nasrat. :D

I think I fell in love!

Je prostě krásný. 

I will always love you. I promise...

... but will you always love me?

Please, don't stop the music.

Hudbu řadím do čtyř kategorií.

Kategorií první a povětšinou nejdůležitější, je kategorie mnou skromně nazývaná "dnešní popové sra*ky". Omlouvám se všem nadšeným fanynkám (fanouškům?!) za tento ne zrovna lichotivý název, ale vězte, že já ty písničky zbožňuju! Sice se mi brzy oposlouchají, ale pokud si je nepouštím často, tak ne. 

Za zástupce uvedu třeba...

(tuhle miluju!)

Druhou kategorií a kategorií se dvěma názvy je "vzpomínka na mou metalovou minulost" aneb "depresivní hudba". Jasně dominují Nightwish.

Ano, jejich plakát mi pořád visí nad postelí. 

S Anette zakrytou písemkou z dějepisu.

A vždy si s láskou pustím konec jejich éry, koncert, který prostě Lady Gaga nepřekoná ani kdyby byla Johnny Depp bez trička!

A předposlední kategorií je kategorie "letních songů". Písničky, které se smí poslouchat jenom! v létě. Tady zase jasně převládá Sheryl Crow a The Cranberries.

 (omlouvám se za porušení dávné tradice, L., ovšem... slunce svítí, můžu!)

A poslední kategorií (pokud jste se dostali až sem, máte mou chválu a úctu! Já už bych to vzdala) jsou překvapivě "oldies" nebo "přezpívané oldies". Tím myslím jen a pouze přezpívanou Abbu z Mamma mia.

 

Mějte se! :)

Na bruslích až do nebe!

Po bezmála roce jsem vytáhla své staré "inlajny" a vyrazila ven. Překvapivě, byly mi ještě dobré, což jsem tedy nečekala, ale byla jsem ráda. Vzala jsem si s sebou bratra na koloběžce a vyrazili jsme do (ne)překvapivě tichých ulic našeho malého městečka.

Prvním háčkem bylo vůbec samotné obutí, což mi dělalo strašný problém, jelikož jsem jaksi nezvládala utáhnout tkaničky. :D Ale nakonec jsem přepnula pásky a šlo to. 8-) Druhý problém nastal záhy a to zvednout se ze schodů, kam jsem si sedla. :D Ale i to jsem zvládla. Pak už to šlo celkem bezproblémově, snad až na pár okamžiků, kdy jsem si byla jista tím, že kecnu na zadek na tu mokrou zem.

Dojeli jsme na pozemek a nastal asi poslední problém - vzhledem k fázi, v jaké se stavbou jsme, nemáme ještě vpředu dodělané schody, pouze dveře. A tak jsem musela udělat v bruslích krok půl metru vysoko abych se vůbec dostala dovnitř! Ale jsem holka šikovná, i to mi vyšlo. :)

Možná teď obnovím bruslení častěji, přece jen mi, myslím, trocha tělesné námahy neuškodí.

Mějte se pěkně, 

~ a.

We flying first class up in the sky!

Nevím, co psát. Ale měla bych, já vím. Jde to asi z kopce. Nemám žádnou práci, i když bych se měla věnovat svým školním povinnostem, které bohužel nepočkají, ač snažně doufám.
Dnes se vydáváme celá rodina do ostravského Avionu - no to bude pecka. Už slyším otce jak říká, že nic z toho, co jsem si koupila, nepotřebuju, maminku, jak se mi snaží vnutit věci, které na sebe prostě neobleču, mami, ať se snažím jakkoli, z velikosti 34 jsem prostě vyrostla a bratra, který kňučí, že chce do hračkářství, kde nakonec strávíme hodinu minimálně.
Měly by být zakázány nákupy s rodiči a mladším bratrem, prostě ano.

Mějte se,
a.

Prázdninová nuda...

Skvělé kino a jak mi vymazali notebook.

Se sestřenicí jsme se chystaly už několik týdnů do kina Na Sv. Valentýna. Byla jsem natěšená už... no dlouho. Nikdo se mnou nechtěl jít do Cinestaru, tak jsem si počkala, až budou hrát tuto romantíííku u nás, v paskovském kině. Sestřenice si pozvala kamarádku a tak jsme dneska v 16:40 vyrazily. Do kina jsme došly asi sedm minut před začátkem filmu. Jenže se vyskystl jeden malý problém - byly jsme tam pouze my tři. Po třech minutách přišla ještě jedna paní, ale bohužel... to bylo vše.

A pán nám sdělil, že nás musí být pět. No nenaštvalo by vás to? A vzhledem k tomu, že pátým rokem se v Paskově téměř s nikým nebavím, z důvodu navštěvování jiné školy, neměly jsme koho sehnat.

Všechny tři nás to naštvalo protože jsme se těšily. 

Tak jsme si zašly aspoň na pohár.

A s tím notebookem. Tatínek mi byl obnovit AVG v práci a jaksi mu kolegové v práci nějak noťas přeinstalovali. Achjo.

Jak mě vzali k doktorovi.

Ano, už to tak bude. Mí rodiče jako obvykle všechno rozhodli za mě a tak, díky jejich péči a lásce, mě vzali na chirurgii ve Frýdku. Můj bolavý prst si oddechl, ovšem já jsem byla jako na trní. Kdo by nebyl, když vám otec vyhrožuje, že vám uřežou palec.
Překvapivě jsem večer mohla usnout a ráno mě ani moc nebolel žaludek, jak se mi tak stává. Vstávala jsem až nekřesťansky brzo - 5:00. Smrtící čas!
Po vydatné snídani (půlka jogurtu) jsme se s mým otcem vydali na cestu. Samozřejmě, přijeli jsme a během následujících pěti minut byla čekárna plná lidí a nám nezbývalo nic jiného, než doufat že pan doktor pacienty vezme popořadě. (spokojen?)
Vzal.
Tak mi bodl dvě injekce, já si patnáct minut počkala v čekárně a potom... potom mi uřízl kus nehtu.
BLE!
Nikdy, opakuju nikdy už si nebudu stříhat nehty na nohou sama. Nikdy tohle už nechci zažít.
Ale, díky příslibu dvou Kinder vajíček, jsem ani nepípla. Ano, zakrývala jsem si oči a málem jsem si prokousla díru do spodního rtu, ale byla jsem ticho.
Tradičně jsem panu doktorovi omdlela, tak jsem si ještě půl hodinky poležela na jakémsi pochybném lůžku, které pod každým mým pohybem zanaříkalo.
Nevím, jestli je nejlepší nápad ukazovat vám tu fotky mé rozřezané nohy, ale vězte, že to stálo za to. Krve plno!
A za pár týdnů... Time to baleríny! :)

Novinky ze světa unavené brunety.

Krásný nadpis, co myslíte? :D Poetický a na mě tudíž neobvyklý. 

Dostala jsem od tatínka z Londýna dokonalý a krásný parfém - Versace Bright crystal. Krásně voní, krásně vypadá... :)

Dostala jsem jedničku za předehrávky z klavíru.

To je tak všechno... 

Teda ne. :) Byly tu máminy kámošky (tím, že tatínek byl mimo republiku, pořádala se i v pondělí i v úterý pařba :D) a s nimi i plno dětí. 

A nakonec, na pár dní mám růžovej kryt mobilu, aneb barbíny do pozoru!

I love you, yeah yeah yeah!

Možná jste si všimli menší odmlky, kterou jsem si dovolila udělat. Možná jste si nevšimli. Ovšem i tak mě nenávštěvnost blogu neomlouvá.
Ovšem příčiny mám hned tři, proč jsem se neozvala.
Nešel internet. Věřte nebo ne, ale je to tak. 
Když už internet šel, byla jsem ráda, že jsem stihla věci do školy. Jako třeba slohovku do angličtiny, téma Emotional moment. A že jich v mém životě bylo! :D
Nemám inspiraci. Nemám téma. Nemám tedy důvod psát. :) I dnes píšu jen z důvodu, že kdyby se našel někdo, koho by třeba napadlo, že jsem mrtvá, tak... nejsem.


P.S.: Poslouchám zase The Beatles. Vy nevíte co to znamená, ale... já ano. :)

After sunny days...

Ahojky :)


Není to na mě moc obvyklý pozdrav. :D Ale co už. :)
Jak se máte? Někteří po prázninách, někteří během prázdnin, některé to čeká... :) Já osobně bych si je ráda zopakovala a vůbec bych se nebránila!Musím se vám pochlubit - začala jsem poslouchat něco, co jsem si o sobě nikdy nemyslela, že budu poslouchat. Právě tancuju a zpívam si Tomáše Kluse. A moc se mi líbí. :)

Už ne, už zase Kryštof. :D A srdcovku. (Viď, lásko?)

No nic, mějte se fajn, na blogový život nemám jednak moc čas a ani náladu a nápady. :)

Ahoj, vaše alie.

(22 dní!)

Kdo by se díval nazpátek?

Look at this photograph, every time I do it makes me laugh...

Zdravím všechna ranní ptáčata od Aše až po Ostravu, 
proč proboha vstáváte tak brzo..?! :D Ovšem musím se pochlubit - já jsem vzhůru od sedmi už druhý den za sebou. Ano, vstávání v šest dělá své a já se budu asi ještě dlouho regenerovat, než se mi vrátí má stará kondice a já budu schopná spát do desíti minimálně. Ale šla jsem spát brzy, jen co je pravda. :)
Včerejší focení... Nevím, jestli bylo zrovna vydařené, přece jen byla zima (byla zima, adélo!), mé kozačky nejsou stavěny na to, aby stály v rozbředlém sněhu a hlavně... tolik jsem se smála, že nebylo možno nahodit vážný výraz! :D Samozřejmě, staré komplexy se objevily a já jsem zase začala nesnášet svůj nos, připadala jsem si moc vysoká (no, to bude tím, že jsem) a podobně. 
No, na výsledek se podívejte sami...






 

You really think that I'm not missing you..?

Jo, ta písnička mluví jinak.

Ale i tak je pěkná.

... I'll be your papa-paparazzi.

Ano, plně si uvědomuji, že Paparazzi už jsem jednou do titulku článku dávala a tudíž je to takové malé písničkové faux-pas, ovšem má lenost mi nedovoluje přepsat starý článek a k novému se nic jiného než Paparazzi nehodí. Po několika dnech přemlouvání se jdu fotit. Díky bohu..! Spíš... "Díky, Adél." :D Mělo by to vypadat asi nějak takhle...

Takže pokud se Adélce povede nemožné a udělá ze mě krásku, budu vypadat jako Kristen. Ale uvidíme, uvidíme. Třeba se jí to vůbec nepovede, já nebudu mít správný výraz a tak. :D Ale těším se. Konečně budu mezi lidma (no, mezi Adélkou a jejíma rodičema, které snad nebudu muset potkat - speciálně tatínka. Vždy poslouchám "ježiši kolik měříš?" NO A CO, že jsem vysoká.) a užijem si trochu srandy. >:D Sice ti, Adélko, nedokážu prominout toho Sv. Valentýna (rozumějte, měly jsme jít spou do kina Na Sv. Valentýna :D) ale pokud budou fotky pěkné, budu tě mít zase ráda. :D

Na mně je jen udělat si vlasy jako ona. Takže jdu sledovat nějaké ty tutoriály, mějte se! 

alie

One of the most ice-cold days in my life.

Tak jsme jako velká a šťastná rodina vyrazili na lyže. Nejen my čtyři, ale i teta, strýc, sestřenice, bratranec, babička a dědeček. Jako obvykle, bylo nás všude plno. Babička napekla koláčky (ne, že bych si stěžovala, ale přece jenom... koláčky? Na lyže? Ehm!), dědeček řval přes celý svah "Barborko, obloučky!" a matka si polila mobil slivovicí. Nevím, k čemu jim tam byla... ale čajíkem od babičky jsem nepohrdla. :) Jsme to ale zvláštní rodina... Zajímalo by mě, kde takový servis, jako nošení čaje, zapínání lyžáků a odhrnování vlasů z očí, seženu na lyžáku.
Po dvou hodinách nekonečných stání v řadě na vlek jsem se, celá promrzlá a rozcuchaná, konečně najedla alespoň těch koláčků, které mi musel strkat do pusy děda, protože jsem měla tak zmrzlé ruce, ač jsem měla rukavice, že sama jsem to nezvládla. No lyžák bude boj.
Na chatě jsem strávila 70% času ležením na posteli a neustálého poslouchání Beyoncé a jejího Experience (vřele doporučuji!), potom jezením a hraním Monopoly s bratrancem. Ne, že by nás to nějak bavilo, ale seděla jsem zády ke krbu a to mé bolavé páteři jen a jen prospělo.
Už začínám balit na lyžák, no, abych řekla pravdu, tak jsem akorát vytáhla mikinu a druhé rukavice, ale všechno má svůj čas a já to balení rozhodně nechci uspěchat! ;)

mějte se hezky a sežeňte si servismana na svah,
alie

There's nothing else I can say, eh eh!

Tak tahle písnička se mi honí hlavou už asi tři dny v kuse. Rodiče mě časují slovy jako "puberťačka", "tele" a podobnými, ale co nadělám, mně se prostě líbí! Eh, eh!
Zase jsem obletěla obchody, jen ty nejdůležitější, i když jsem, jak jinak, nic nekoupila. Až ve sportu, kam mě normálně nikdo nespatří, jsem (maminka :D) nechala téměř dva tisíce. No, lyžák se nám dost prodraží. Ale! Mám úžasnou a dokonalou čepici a nahoře... má bambulku! Je úplně rozkošná a já, jen co jsem ji viděla ležet na stojanu, věděla jsem, že je to láska minimálně pro letošní sezónu.
 V HMku jsem si zase zkoušela dokonalé šaty, které mi ovšem maminka odmítla koupit... Přitom šup do legín, kožaček a kabátu... No, ale velké holky nepláčou, takže i já to beru statečně a jen tak nějaké šaty, které sice byly dokonalé, ale asi ne pro mě, mě přece nerozhodí!
Jak jsem se zmínila, přípravy na lyžařský kurz ve Velkých Karlovicích vrcholí v plném proudu. Konečně mám doma běžky (ne, že bych po nich nějak extra toužila, neumím na nich, ani se mi na nich nechce jen 12km štreka, ale zase nemůžu vybočovat z davu mých spolužáků), pod příslibem, že ho nezničím, mi byl i půjčen batoh, pohorky jsou nažhavené na to, abych šlapala Ostravou (no dobře, asi jen půl kiláku, ale ...) s lyžema, běžkama, dvěma taškama a celou mnou, ale nic mi nezkazí to těšení.
Taky čekám na svou objednávku z Avonu. Už aby byla tady.

víte, že mě milujete :D
(ano, četla a sledovala jsem opět gossip girl)

alie

Winter, winter, winter!

Opravdu nesnáším zdější podnebí. Zima, sníh, déšť, led a další nepříjemnosti všedního života zapříčinily, že opět mám strach jen vyjít před barák, případně do obchodu a to opravdu jen projdu kolem pár paneláků. Bojím se, že jednou mi jazyk přimrzne k patru, upadnou mi uši, zmrznou vlasy a to všechno jen proto, že nemám ráda zimu a zima mi to teď vrací. Mrcha jedna prokletá. Děkuju bohu za každé nové odpoledne, kdy nemusím do školy, můžu být doma, zalezlá u topení a prohlížet si nový Avon místo učebnic (mimochodem, ty slevy jsou vážně úžasné!) a nemusím nikam ven. Než bych se oblékla, než bych se učesala, namalovala... No fuj! Ovšem do školy i klavíru musím (i když poslední dobou se tomu klavíru zdárně vyhýbám). Čas doma si krátím sledováním Gossip girl, nebo HIMYM, kterým jsem opět přišla na chuť. I když mám pocit, že mě nikdy neopustila, protože Haaave you met Ted? se prostě neokouká.
Zrovna se mi načetl další díl GG na iserialy.sk, tak vás opouštím a jdu se dívat. ;)

xoxo,
A.

I gotta feeling, that yesterday night was a good night.

Včerejší večer byl ve znamení tance. Kamarádka měla závěrečnou v tanečních a tak jsme si řekli, že se na ni půjeme podívat, co se vlastně za ty týdny jistě tvrdého tréninku naučila. Předně bych vás všechny chtěla upozornit, že nejsem odborník na všechny tanečky, takže popisy "šláp šláp" opravdu znamenají tance. O:)
Už od středy ráno jsem byla natěšená jak sob o Vánocích. Oblečení bylo vybráno (tmavě modrá halenka a dlooooooouhé tmavě šedé kalhoty), peníze v kabelce, nohy nažhavené na tanec, ruce k tleskání. Jako klasicky - nestíhala jsem. Je to u mě naprosto běžné, že nikam nepřijdu včas a ti co mě znají, tak vědí. Kolem půl páté jsem dorazila k Adélce, která si mě vzala do parády a udělala ze mě člověka. Aspoň, že tak :D. U ní jsem strávila asi hodinu a půl, během kterého mi malý Adam naprosto změnil plány do budoucna - a to jít na paní učitelku. Ano, stačilo se s ním pokusit udělat jednu naprosto stupidní úlohu a bylo jasno. No, ale zpátky k závěrečné.
Do Akordu jsme dorazily, jakožto správné hvězdy, pár minut po začátku. Čekal tam na nás už Dong v kvádru, Lucie v šatech a já jsem z hrůzou zjistila, že jsem asi opravdu jediné děvče v kalhotech. Jenže vezměte si s mýma nohama sukni, že ano.
Svůj první tanec jsem věnovala komu jinému, než právě Lucii. Zaskotačily jsme si při jivu, který mi naprosto nejde :D. Druhý tanec byl s Adélkou, taky jive, jelikož žádný jiný kromě macareny nezvládám :D, ovšem s tou nám to šo podstatně hůř. Na parketě nám to perfektně klouzalo, zarývala mi nehty do ruky a neuměla otočky. Já byla neustále mimo rytmus (moje slabina), takže jsme pro okolní publikum musely být opravdovou atrakcí. No, ono by stačilo, kdybychom se vlastně postavily vedle sebe :D.
O přestávce probíhalo focení. Opět jsme byli k smíchu, jediná skupinka, která na osvětleném! parketě dělala různé pózy (že, Vašku). Všichni si tam poklidně seděli a jen my dělali to, co nemáme. Seznámení s ostatníma ("To je Michal." "Já jsem Rádio." :D:D)
 A poslední tanec večera byl... (teď to přijde :D)... prostě tanec, kdy stojí lidi na pódiu a my tančili podle nich. (dopsáno prvního dubna: Jmenuje se Maročan! :D) U toho jsme se s Aďou dokonale pobavily, malej a velkej, jak jinak :D. Potom proběhlo vyhlášení vítězů a bohužel v devět hodin odjezd domů. :(
Bylo to ale moc fajn, plno hlášek, které si budem pamatovat :D. "Na to se napiju!", s Adél jsme chtěly na polku tančit a tleskat jako Růžičková ve Slunce seno, Dong, který nás učil vietnamsky... :D
Takže vám chci moc poděkovat za příjemné tři (Adélce za čtyři a půl :D) hodiny, kdy jsem se zase trochu vrátila do společnosti. :) Návrat domů neproběhl sice nejlépe, ne kvůli rodičům, kterým jsem musela slíbit, že žádný alkohol (a dodržela jsem to!), ale z jiných důvodů ...

A dnes? Ještě, že jsme měli školu jen do 12.20, jinak by mě asi kleplo. Cestou domů jsem si pustila Pixie Lott a byla jsem ráda, že jsem ráda :D. Teď jdu na pitomý projekt do francouzštiny, opravdu jsem velice nadšená! Pak děják a pak spát. :D

Mějte se,
A.

I'm back. Forever, I promise.

Hey, guys!

Převracíte oči a říkáte si "zase se snaží"? Při kliknutí na adresu blogu jste čekali černou stránku a ani v nejmenším jste nedoufali, že tady něco naleznete? Chyba!
Po padesáti pěti a půl pokusech jsem zase tady, v plné své síle a kráse, se snahou konečně psát a neskončit to, tak jako už na tolika místech předtím. Při procházení blogů pokaždé obdivuji tu výdrž autora psát i několik článků denně (i když takovou aktivitu ode mě nečekejte, to se opravdu nebojte), nebo se potencionálním čtenářům vůbec ozvat. Taková jsem nikdy nebyla, ač jsem se snažila. Neustálá změna designů, mazání článků... divím se, že jsem na to měla čas. Nejspíš za to mluví i mé vysvěčení, které už mám spočitané a jehož celkový součet nebude nijak lichotivý, i když se teda říká "čím víc, tím líp". Aspoň už víme, že to neplatí ve všem.
Za pár dnů se uzavřou známky a my konečně budeme mít možnost začít znova tak, jak si říkáme každý rok. Skupiny na facebooku mluví za vše, "Příští pololetí se vážně budu učit", a jiné. I já jsem si řekla, že proč si nezkusit být jedno pololetí šprtkou a být připravená na každou, opravdu každou písemku. A milovaný papá dal i celkem slušnou motivaci - zrcadlovku Nikon D3000, pokud budu mít vyznamenání. Když se to (a hlavně cenu) dozvěděla maminka, málem jsme volali rychlou. Pak ale usoudila, že já na vyznamenání nemám a tak se zase uklidnila a mohla dál slavit strýcovy narozeniny. Ale já vám všem ukážu. Druhé pololetí školního roku 2009/2010 bude jen a jen moje!
Takže pro vás všechny, kteří chcete začít znova a lépe než tenhle půlrok - fandím vám a jedu v tom s vámi!

Vaše A.