Skvělé kino a jak mi vymazali notebook.

Se sestřenicí jsme se chystaly už několik týdnů do kina Na Sv. Valentýna. Byla jsem natěšená už... no dlouho. Nikdo se mnou nechtěl jít do Cinestaru, tak jsem si počkala, až budou hrát tuto romantíííku u nás, v paskovském kině. Sestřenice si pozvala kamarádku a tak jsme dneska v 16:40 vyrazily. Do kina jsme došly asi sedm minut před začátkem filmu. Jenže se vyskystl jeden malý problém - byly jsme tam pouze my tři. Po třech minutách přišla ještě jedna paní, ale bohužel... to bylo vše.

A pán nám sdělil, že nás musí být pět. No nenaštvalo by vás to? A vzhledem k tomu, že pátým rokem se v Paskově téměř s nikým nebavím, z důvodu navštěvování jiné školy, neměly jsme koho sehnat.

Všechny tři nás to naštvalo protože jsme se těšily. 

Tak jsme si zašly aspoň na pohár.

A s tím notebookem. Tatínek mi byl obnovit AVG v práci a jaksi mu kolegové v práci nějak noťas přeinstalovali. Achjo.

Jak mě vzali k doktorovi.

Ano, už to tak bude. Mí rodiče jako obvykle všechno rozhodli za mě a tak, díky jejich péči a lásce, mě vzali na chirurgii ve Frýdku. Můj bolavý prst si oddechl, ovšem já jsem byla jako na trní. Kdo by nebyl, když vám otec vyhrožuje, že vám uřežou palec.
Překvapivě jsem večer mohla usnout a ráno mě ani moc nebolel žaludek, jak se mi tak stává. Vstávala jsem až nekřesťansky brzo - 5:00. Smrtící čas!
Po vydatné snídani (půlka jogurtu) jsme se s mým otcem vydali na cestu. Samozřejmě, přijeli jsme a během následujících pěti minut byla čekárna plná lidí a nám nezbývalo nic jiného, než doufat že pan doktor pacienty vezme popořadě. (spokojen?)
Vzal.
Tak mi bodl dvě injekce, já si patnáct minut počkala v čekárně a potom... potom mi uřízl kus nehtu.
BLE!
Nikdy, opakuju nikdy už si nebudu stříhat nehty na nohou sama. Nikdy tohle už nechci zažít.
Ale, díky příslibu dvou Kinder vajíček, jsem ani nepípla. Ano, zakrývala jsem si oči a málem jsem si prokousla díru do spodního rtu, ale byla jsem ticho.
Tradičně jsem panu doktorovi omdlela, tak jsem si ještě půl hodinky poležela na jakémsi pochybném lůžku, které pod každým mým pohybem zanaříkalo.
Nevím, jestli je nejlepší nápad ukazovat vám tu fotky mé rozřezané nohy, ale vězte, že to stálo za to. Krve plno!
A za pár týdnů... Time to baleríny! :)

Novinky ze světa unavené brunety.

Krásný nadpis, co myslíte? :D Poetický a na mě tudíž neobvyklý. 

Dostala jsem od tatínka z Londýna dokonalý a krásný parfém - Versace Bright crystal. Krásně voní, krásně vypadá... :)

Dostala jsem jedničku za předehrávky z klavíru.

To je tak všechno... 

Teda ne. :) Byly tu máminy kámošky (tím, že tatínek byl mimo republiku, pořádala se i v pondělí i v úterý pařba :D) a s nimi i plno dětí. 

A nakonec, na pár dní mám růžovej kryt mobilu, aneb barbíny do pozoru!

I love you, yeah yeah yeah!

Možná jste si všimli menší odmlky, kterou jsem si dovolila udělat. Možná jste si nevšimli. Ovšem i tak mě nenávštěvnost blogu neomlouvá.
Ovšem příčiny mám hned tři, proč jsem se neozvala.
Nešel internet. Věřte nebo ne, ale je to tak. 
Když už internet šel, byla jsem ráda, že jsem stihla věci do školy. Jako třeba slohovku do angličtiny, téma Emotional moment. A že jich v mém životě bylo! :D
Nemám inspiraci. Nemám téma. Nemám tedy důvod psát. :) I dnes píšu jen z důvodu, že kdyby se našel někdo, koho by třeba napadlo, že jsem mrtvá, tak... nejsem.


P.S.: Poslouchám zase The Beatles. Vy nevíte co to znamená, ale... já ano. :)

After sunny days...

Ahojky :)


Není to na mě moc obvyklý pozdrav. :D Ale co už. :)
Jak se máte? Někteří po prázninách, někteří během prázdnin, některé to čeká... :) Já osobně bych si je ráda zopakovala a vůbec bych se nebránila!Musím se vám pochlubit - začala jsem poslouchat něco, co jsem si o sobě nikdy nemyslela, že budu poslouchat. Právě tancuju a zpívam si Tomáše Kluse. A moc se mi líbí. :)

Už ne, už zase Kryštof. :D A srdcovku. (Viď, lásko?)

No nic, mějte se fajn, na blogový život nemám jednak moc čas a ani náladu a nápady. :)

Ahoj, vaše alie.

(22 dní!)