Tak jsme jako velká a šťastná rodina vyrazili na lyže. Nejen my čtyři, ale i teta, strýc, sestřenice, bratranec, babička a dědeček. Jako obvykle, bylo nás všude plno. Babička napekla koláčky (ne, že bych si stěžovala, ale přece jenom... koláčky? Na lyže? Ehm!), dědeček řval přes celý svah "Barborko, obloučky!" a matka si polila mobil slivovicí. Nevím, k čemu jim tam byla... ale čajíkem od babičky jsem nepohrdla. :) Jsme to ale zvláštní rodina... Zajímalo by mě, kde takový servis, jako nošení čaje, zapínání lyžáků a odhrnování vlasů z očí, seženu na lyžáku.
Po dvou hodinách nekonečných stání v řadě na vlek jsem se, celá promrzlá a rozcuchaná, konečně najedla alespoň těch koláčků, které mi musel strkat do pusy děda, protože jsem měla tak zmrzlé ruce, ač jsem měla rukavice, že sama jsem to nezvládla. No lyžák bude boj.
Na chatě jsem strávila 70% času ležením na posteli a neustálého poslouchání Beyoncé a jejího Experience (vřele doporučuji!), potom jezením a hraním Monopoly s bratrancem. Ne, že by nás to nějak bavilo, ale seděla jsem zády ke krbu a to mé bolavé páteři jen a jen prospělo.
Už začínám balit na lyžák, no, abych řekla pravdu, tak jsem akorát vytáhla mikinu a druhé rukavice, ale všechno má svůj čas a já to balení rozhodně nechci uspěchat! ;)
mějte se hezky a sežeňte si servismana na svah,
alie
Žádné komentáře:
Okomentovat