Včerejší večer byl ve znamení tance. Kamarádka měla závěrečnou v tanečních a tak jsme si řekli, že se na ni půjeme podívat, co se vlastně za ty týdny jistě tvrdého tréninku naučila. Předně bych vás všechny chtěla upozornit, že nejsem odborník na všechny tanečky, takže popisy "šláp šláp" opravdu znamenají tance. O:)
Už od středy ráno jsem byla natěšená jak sob o Vánocích. Oblečení bylo vybráno (tmavě modrá halenka a dlooooooouhé tmavě šedé kalhoty), peníze v kabelce, nohy nažhavené na tanec, ruce k tleskání. Jako klasicky - nestíhala jsem. Je to u mě naprosto běžné, že nikam nepřijdu včas a ti co mě znají, tak vědí. Kolem půl páté jsem dorazila k Adélce, která si mě vzala do parády a udělala ze mě člověka. Aspoň, že tak :D. U ní jsem strávila asi hodinu a půl, během kterého mi malý Adam naprosto změnil plány do budoucna - a to jít na paní učitelku. Ano, stačilo se s ním pokusit udělat jednu naprosto stupidní úlohu a bylo jasno. No, ale zpátky k závěrečné.
Do Akordu jsme dorazily, jakožto správné hvězdy, pár minut po začátku. Čekal tam na nás už Dong v kvádru, Lucie v šatech a já jsem z hrůzou zjistila, že jsem asi opravdu jediné děvče v kalhotech. Jenže vezměte si s mýma nohama sukni, že ano.
Svůj první tanec jsem věnovala komu jinému, než právě Lucii. Zaskotačily jsme si při jivu, který mi naprosto nejde :D. Druhý tanec byl s Adélkou, taky jive, jelikož žádný jiný kromě macareny nezvládám :D, ovšem s tou nám to šo podstatně hůř. Na parketě nám to perfektně klouzalo, zarývala mi nehty do ruky a neuměla otočky. Já byla neustále mimo rytmus (moje slabina), takže jsme pro okolní publikum musely být opravdovou atrakcí. No, ono by stačilo, kdybychom se vlastně postavily vedle sebe :D.
O přestávce probíhalo focení. Opět jsme byli k smíchu, jediná skupinka, která na osvětleném! parketě dělala různé pózy (že, Vašku). Všichni si tam poklidně seděli a jen my dělali to, co nemáme. Seznámení s ostatníma ("To je Michal." "Já jsem Rádio." :D:D)
A poslední tanec večera byl... (teď to přijde :D)... prostě tanec, kdy stojí lidi na pódiu a my tančili podle nich. (dopsáno prvního dubna: Jmenuje se Maročan! :D) U toho jsme se s Aďou dokonale pobavily, malej a velkej, jak jinak :D. Potom proběhlo vyhlášení vítězů a bohužel v devět hodin odjezd domů. :(
Bylo to ale moc fajn, plno hlášek, které si budem pamatovat :D. "Na to se napiju!", s Adél jsme chtěly na polku tančit a tleskat jako Růžičková ve Slunce seno, Dong, který nás učil vietnamsky... :D
Takže vám chci moc poděkovat za příjemné tři (Adélce za čtyři a půl :D) hodiny, kdy jsem se zase trochu vrátila do společnosti. :) Návrat domů neproběhl sice nejlépe, ne kvůli rodičům, kterým jsem musela slíbit, že žádný alkohol (a dodržela jsem to!), ale z jiných důvodů ...
A dnes? Ještě, že jsme měli školu jen do 12.20, jinak by mě asi kleplo. Cestou domů jsem si pustila Pixie Lott a byla jsem ráda, že jsem ráda :D. Teď jdu na pitomý projekt do francouzštiny, opravdu jsem velice nadšená! Pak děják a pak spát. :D
Mějte se,
A.
Už od středy ráno jsem byla natěšená jak sob o Vánocích. Oblečení bylo vybráno (tmavě modrá halenka a dlooooooouhé tmavě šedé kalhoty), peníze v kabelce, nohy nažhavené na tanec, ruce k tleskání. Jako klasicky - nestíhala jsem. Je to u mě naprosto běžné, že nikam nepřijdu včas a ti co mě znají, tak vědí. Kolem půl páté jsem dorazila k Adélce, která si mě vzala do parády a udělala ze mě člověka. Aspoň, že tak :D. U ní jsem strávila asi hodinu a půl, během kterého mi malý Adam naprosto změnil plány do budoucna - a to jít na paní učitelku. Ano, stačilo se s ním pokusit udělat jednu naprosto stupidní úlohu a bylo jasno. No, ale zpátky k závěrečné.
Do Akordu jsme dorazily, jakožto správné hvězdy, pár minut po začátku. Čekal tam na nás už Dong v kvádru, Lucie v šatech a já jsem z hrůzou zjistila, že jsem asi opravdu jediné děvče v kalhotech. Jenže vezměte si s mýma nohama sukni, že ano.
Svůj první tanec jsem věnovala komu jinému, než právě Lucii. Zaskotačily jsme si při jivu, který mi naprosto nejde :D. Druhý tanec byl s Adélkou, taky jive, jelikož žádný jiný kromě macareny nezvládám :D, ovšem s tou nám to šo podstatně hůř. Na parketě nám to perfektně klouzalo, zarývala mi nehty do ruky a neuměla otočky. Já byla neustále mimo rytmus (moje slabina), takže jsme pro okolní publikum musely být opravdovou atrakcí. No, ono by stačilo, kdybychom se vlastně postavily vedle sebe :D.
O přestávce probíhalo focení. Opět jsme byli k smíchu, jediná skupinka, která na osvětleném! parketě dělala různé pózy (že, Vašku). Všichni si tam poklidně seděli a jen my dělali to, co nemáme. Seznámení s ostatníma ("To je Michal." "Já jsem Rádio." :D:D)
A poslední tanec večera byl... (teď to přijde :D)... prostě tanec, kdy stojí lidi na pódiu a my tančili podle nich. (dopsáno prvního dubna: Jmenuje se Maročan! :D) U toho jsme se s Aďou dokonale pobavily, malej a velkej, jak jinak :D. Potom proběhlo vyhlášení vítězů a bohužel v devět hodin odjezd domů. :(
Bylo to ale moc fajn, plno hlášek, které si budem pamatovat :D. "Na to se napiju!", s Adél jsme chtěly na polku tančit a tleskat jako Růžičková ve Slunce seno, Dong, který nás učil vietnamsky... :D
Takže vám chci moc poděkovat za příjemné tři (Adélce za čtyři a půl :D) hodiny, kdy jsem se zase trochu vrátila do společnosti. :) Návrat domů neproběhl sice nejlépe, ne kvůli rodičům, kterým jsem musela slíbit, že žádný alkohol (a dodržela jsem to!), ale z jiných důvodů ...
A dnes? Ještě, že jsme měli školu jen do 12.20, jinak by mě asi kleplo. Cestou domů jsem si pustila Pixie Lott a byla jsem ráda, že jsem ráda :D. Teď jdu na pitomý projekt do francouzštiny, opravdu jsem velice nadšená! Pak děják a pak spát. :D
Mějte se,
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat