neděle 17. ledna 2010

I'm back. Forever, I promise.

Hey, guys!

Převracíte oči a říkáte si "zase se snaží"? Při kliknutí na adresu blogu jste čekali černou stránku a ani v nejmenším jste nedoufali, že tady něco naleznete? Chyba!
Po padesáti pěti a půl pokusech jsem zase tady, v plné své síle a kráse, se snahou konečně psát a neskončit to, tak jako už na tolika místech předtím. Při procházení blogů pokaždé obdivuji tu výdrž autora psát i několik článků denně (i když takovou aktivitu ode mě nečekejte, to se opravdu nebojte), nebo se potencionálním čtenářům vůbec ozvat. Taková jsem nikdy nebyla, ač jsem se snažila. Neustálá změna designů, mazání článků... divím se, že jsem na to měla čas. Nejspíš za to mluví i mé vysvěčení, které už mám spočitané a jehož celkový součet nebude nijak lichotivý, i když se teda říká "čím víc, tím líp". Aspoň už víme, že to neplatí ve všem.
Za pár dnů se uzavřou známky a my konečně budeme mít možnost začít znova tak, jak si říkáme každý rok. Skupiny na facebooku mluví za vše, "Příští pololetí se vážně budu učit", a jiné. I já jsem si řekla, že proč si nezkusit být jedno pololetí šprtkou a být připravená na každou, opravdu každou písemku. A milovaný papá dal i celkem slušnou motivaci - zrcadlovku Nikon D3000, pokud budu mít vyznamenání. Když se to (a hlavně cenu) dozvěděla maminka, málem jsme volali rychlou. Pak ale usoudila, že já na vyznamenání nemám a tak se zase uklidnila a mohla dál slavit strýcovy narozeniny. Ale já vám všem ukážu. Druhé pololetí školního roku 2009/2010 bude jen a jen moje!
Takže pro vás všechny, kteří chcete začít znova a lépe než tenhle půlrok - fandím vám a jedu v tom s vámi!

Vaše A.

Žádné komentáře:

Okomentovat