Ano, už to tak bude. Mí rodiče jako obvykle všechno rozhodli za mě a tak, díky jejich péči a lásce, mě vzali na chirurgii ve Frýdku. Můj bolavý prst si oddechl, ovšem já jsem byla jako na trní. Kdo by nebyl, když vám otec vyhrožuje, že vám uřežou palec.
Překvapivě jsem večer mohla usnout a ráno mě ani moc nebolel žaludek, jak se mi tak stává. Vstávala jsem až nekřesťansky brzo - 5:00. Smrtící čas!
Po vydatné snídani (půlka jogurtu) jsme se s mým otcem vydali na cestu. Samozřejmě, přijeli jsme a během následujících pěti minut byla čekárna plná lidí a nám nezbývalo nic jiného, než doufat že pan doktor pacienty vezme popořadě. (spokojen?)
Vzal.
Tak mi bodl dvě injekce, já si patnáct minut počkala v čekárně a potom... potom mi uřízl kus nehtu.
BLE!
Nikdy, opakuju nikdy už si nebudu stříhat nehty na nohou sama. Nikdy tohle už nechci zažít.
Ale, díky příslibu dvou Kinder vajíček, jsem ani nepípla. Ano, zakrývala jsem si oči a málem jsem si prokousla díru do spodního rtu, ale byla jsem ticho.
Tradičně jsem panu doktorovi omdlela, tak jsem si ještě půl hodinky poležela na jakémsi pochybném lůžku, které pod každým mým pohybem zanaříkalo.
Nevím, jestli je nejlepší nápad ukazovat vám tu fotky mé rozřezané nohy, ale vězte, že to stálo za to. Krve plno!
A za pár týdnů... Time to baleríny! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat